Výběr vhodné technologie a techniky
Cílem zpracování půdy před setím a sázením je urovnat povrch půdy po základním zpracování půdy, připravit podmínky pro uložení osiva či sadby do požadované hloubky pro jednotlivé plodiny, přispět k odplevelování půdy ničením vzcházejících plevelů, v případě potřeby zapravit do půdy hnojiva či pesticidy. Z hlediska mechanického působení dochází při předseťové přípravě půdy k mělkému kypření, drobení a urovnávání povrchu a podle potřeby k jejímu přiměřenému utužení, zvláště po podzimní orbě.
Při předseťové přípravě se připravuje tzv. osivové lůžko, které je charakterizováno utuženou vrstvou půdy, na kterou má být uloženo osivo s kyprou vrstvou půdy, kterou má být osivo zahrnuto. Spodní utužená část má osivu zajistit kontakt s kapilární vodou, kyprá zemina nad hloubkou uložení osiva umožňuje přístup vzduchu k osivu a usnadňuje vzcházení.
Utužení vrstvy, na kterou se ukládá osivo, zabraňuje dodatečnému slehávání půdy po zasetí, kterým by byly poškozeny kořeny mladých rostlin.
Minimalizovat počet přejezdů
Pro tradiční předseťovou přípravu, při použití konvenčního způsobu základního zpracování půdy byly typické oddělené pracovní operace spojené s opakovanými přejezdy po půdě – smykování, vláčení, mělké kypření a válení.
Protože však přejezdy po nakypřené půdě způsobují nepříznivé zhutnění půdy, je snaha zajistit předseťovou přípravu půdy s co nejmenším počtem přejezdů po pozemcích nejlépe tak, aby se požadovaná kvalita přípravy půdy zajistila při jednom přejezdu. Je to navíc zdůvodněno úsporou pracovního času a motorové nafty.
Především u časně vysévaných jařin jsou však (na rozdíl od dříve používaných postupů předseťové přípravy půdy s oddělenými operacemi, při jednorázové předseťové přípravě půdy, často spojené se setím) omezeny možnosti regulace jednoletých plevelů. V tomto případě nelze opakovaně ničit vzcházející plevele jako dříve operacemi, mezi nimiž byl časový odstup. Výhoda včasného zasetí pole se šetřením půdní vláhy je však argumentem pro spojování operací předseťové přípravy půdy se setím.
Moderní kombinátory
Stroje pro předseťovou přípravu půdy s nepoháněnými pracovními nástroji účelně spojují funkci smyků, bran, kypřičů i válců. Přes rozšíření strojů s poháněnými pracovními nástroji neztratily kombinátory na významu, ba naopak v poslední době dochází ke zvýšenému zájmu o tyto stroje, především s ohledem na nižší energetickou náročnost a s tím spojenou nižší spotřebou paliva.
Moderní kombinátory umožňují sestavit sled pracovních nástrojů podle požadavků na intenzitu urovnání a mělkého kypření půdy, drobení hrud a utužování seťového lůžka. Jednotlivé sekce rovnacích smyků, drobicích válců a různých druhů radliček a utužovacích válců jsou uchyceny na společném rámu. Kombinátory jsou nabízeny v záběrech od 2,5 m až do 12 m. Typické pro moderní kombinátory je přesné dodržení hloubky předseťové přípravy půdy. Proto je použití této skupiny strojů vhodné především pro plodiny náročné na kvalitní předseťovou přípravu a tvorbu seťového lůžka (například cukrovka).
Kombinátory, též nazývané kompaktory s větším pracovním záběrem, jsou zpravidla vybaveny zadním dvoukolovým podvozkem, který se uplatňuje při přepravě. V pracovní poloze tvoří zadní opěrnou část stroje válec, který spolu s předním válcem umožňuje nastavit hloubku kypření půdy kypřícími radličkami.
Ještě před několika lety převládaly při zakládání porostů polních plodin metody vycházející z klasického zpracování půdy s orbou a následnou předseťovou přípravou prováděnou v oddělených pracovních operacích. S rozvojem minimalizačních technologií, které jsou charakteristické především sdružováním několika pracovních operací a postupným přechodem k půdoochranným technologiím, kde je orba nahrazena mělkým kypřením půdy a zanecháním většiny rostlinných zbytků na povrchu půdy či jen mělce zapravených do půdy, došlo samozřejmě ke změně používaných technologií i strojů pro zakládání porostů.
Spojení velkého záběru a vyšší pojezdové rychlosti (optimum je 8 až 10 km/h) je hlavní předností kombinátorů nové generace. Vysoká výkonnost ve spojení s výkonnými traktory přináší úsporu pracovního času a umožňuje vykonat předseťovou přípravu půdy v optimálním termínu. Pokud ovšem zhoršená zpracovatelnost půdy a zvýšená tvorba nesnadno rozdrobitelných hrud vyžaduje opakovanou přípravu pomocí kombinátorů, ukazují se výhody použití strojů s poháněnými, rotačními pracovními nástroji, jejichž pohon je odvozen od vývodového hřídele traktoru. Tyto stroje umožňují také velmi dobré přizpůsobení mechanického působení na půdu v závislosti na aktuálních půdních podmínkách. Pracovní nástroje při styku s půdou dosahují rychlosti až 4,5 až 7 m/s. To zaručuje velice účinné působení na půdu i v těžkých podmínkách především na obtížněji zpracovatelných půdách.
Stroje pro zpracování půdy se využívají v pracovních postupech, které se mohou uplatnit v mnoha variantách a modifikacích. Ovšem pozor, na lehkých půdách za nízké půdní vlhkosti může docházet intenzivním působením pracovních nástrojů na půdu k rozbíjení strukturních agregátů a výraznému poškození půdní struktury.
Konvenční a ochranné zpracování půdy
Postupy zpracování půdy se liší podle jednotlivých skupin plodin, ke kterým se půda zpracovává, podle stavu půdy po předchozí plodině a samozřejmě podle podmínek stanoviště. Volbu soustavy zpracování půdy dále ovlivňují podmínky podnebí a stupeň ohrožení erozí.
Postupy zpracování půdy lze rozdělit do dvou velkých skupin, a sice na konvenční zpracování půdy a na ochranné zpracování půdy (někdy též nazývané konzervační). U konvenčního zpracování půdy je hlavní pracovní operací orba radličným pluhem a tomu potom odpovídají další pracovní operace při předseťové přípravě. Významným znakem tohoto systému je to, že na povrchu půdy nejsou prakticky žádné rostlinné zbytky. Naopak u ochranného zpracování půdy je zanechání rostlinných zbytků na povrchu půdy hlavním rysem a zcela zde odpadá zpracování půdy pomocí pluhu. Díky rostlinným zbytkům na povrchu půdy je nutné volit stroje vhodné do této technologie, tedy takové, kterým zvýšený podíl rostlinných zbytků na povrchu nezpůsobuje problémy.
Vzhledem k přítomnosti rostlinných zbytků na povrchu půdy se velice při předseťové přípravě, která je spojena se současným setím pomocí tzv. secí kombinace, používají stroje s poháněnými pracovními nástroji, které účinně promíchají rostlinné zbytky s vrchní vrstvou ornice a vytvoření optimálního seťového lůžka. Spojení přípravy půdy se setím vyloučí nutnost opakované předseťové přípravy v důsledku srážek, jak se často stává u postupů s oddělenými pracovními operacemi. Je nutné podotknout, že výskyt rostlinných zbytků klade vyšší nároky na ukládání osiva do půdy. Z hlediska uložení osiva do půdy lze použít secí stroje s kotoučovými či talířovými secími botkami nebo secí stroje s plochými šípovými radličkami.
Při ukládání osiva kotoučovými nebo talířovými botkami se používají secí stroje s botkami ve více řadách, u kterých nedochází k technologickým poruchám vlivem ucpávání botek rostlinnými zbytky. Kotoučové secí botky jsou zpravidla vybaveny omezovači hloubky výsevu, které zaručují dodržení zvolené hloubky setí i v kypré půdě.
Problémy však mohou nastat při výskytu většího množství rostlinných zbytků na povrchu půdy, které botky nedokážou proříznout, takže osivo je pak uložena na vrstvu slámy a výsevní rýha není dostatečně uzavřena. Velice dobrých výsledků je dosahováno při zakládání porostů pomocí strojů, jež kombinují mělké kypření na hloubku setí pomocí plochých odřezávacích radliček a setí, kdy je osivo pneumatickou cestou dopravováno za každou radličku, kde je pak uloženo na ploché lůžko pod radličkou nadzdviženou zeminou.
Racionalizace
Speciálním případem úsporného zpracování půdy je přímé setí do nezpracované půdy, které se využívá především pro obilniny.
Přímé setí je jednou z forem půdoochranného obdělávání půdy. Z hlediska spotřeby nafty a potřeby práce se jedná o velmi příznivou technologii. Při přímém setí hustě vysévaných plodin zůstává většina povrchu mechanicky nezasažena. Podle použité meziřádkové vzdálenosti a řešení výsevních botek stroje se narušuje pouze 5 až 10 % povrchu půdy. Rostlinné zbytky zůstávají samozřejmě na povrchu půdy. Většina strojů pro přímý výsev je vybavena kotoučovými secími botkami, které se neucpávají rostlinnými zbytky. Vyrábějí se však stroje i s radličkovými secími botkami, které více narušují povrch půdy. Přímý výsev představuje technologii, která zaručuje vysoký stupeň ochrany půdy před erozí. Přímé setí se však pro jařiny v našich podmínkách příliš nepoužívá.
Používáním minimalizace a technologií úsporného zpracování půdy nastala výrazná racionalizace práce s příznivým dopadem na hodinovou výkonnost strojů a samozřejmě i na oblast nákladů na jednotlivé pracovní operace.
Racionální zakládání porostů je tedy využití všech předností minimálního a půdoochranného systému zpracování půdy spolu se zásadami precizního zemědělství tak, aby byl založen plně produktivní porost. V podstatě se nejedná o jednotlivé oddělené pracovní operace, ale jde o ucelenou technologii založení porostu, která respektuje tato tři důležitá hlediska:
- vytvoření kvalitního seťového lůžka pro osivo,
- faktor času, tj. dodržení optimálního termínu, a to jak z hlediska plodiny, tak z hlediska půdní zralosti,
- úspora pohonných hmot, času i přímých nákladů.
Správné seťové lůžko pro osivo je tvořeno dvěma půdními vrstvami – spodní ulehlou, na níž má být osivo uloženo, a vrchní kyprou vrstvou, kterou má být osivo zahrnuto. Obecně se říká: „tvrdá postýlka a měkká peřinka”. Nové technologie zakládání porostů zaručují snižování utužení půdy, omezení počtu přejezdů po poli především v jarním období, kdy je půda na utužení velmi citlivá.
Založení porostu plodin vyžadujících přesné setí
Samotnou podstatou přesného setí je rozmístit semena pěstované plodiny tak, aby rostliny měly dostatek vzduchu, světla a živin, tj. musí být rozmístěna v půdě jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru rovnoměrně. Kvalitní založení porostu vytváří předpoklady k dosažení vysokých výnosů, ovlivňuje použití mechanizačních prostředků při ošetřování a sklizni plodin. Při přesném setí plodin do půdy, která byla zpracována půdoochrannou technologií, jsou zvýšené nároky jak na výsevní jednotku, tak i na samotné semeno. Tyto nároky jsou dány samotnou podstatou půdoochranné technologie, kde půda takto zpracována vykazuje jiné vlastnosti než půda, zpracovaná konvenční metodou, tj. orbou.<0x000A>Aby práce přesných secích strojů byla kvalitní, musíme po zjednodušeném mělkém zpracování půdy zajistit rovnoměrné rozptýlení podrcené slámy a rozmetání plev a úhrabků především po sklizni obilnin a řepky. Dalšími podmínkami jsou nízké strniště předplodiny a rovnoměrná hloubka setí, které lze zajistit jen vysokými nároky na předchozí zpracování půdy s efektem urovnání povrchu půdy. Při nekvalitně podrcené slámě nebo při výskytu shluků slámy po mělkém zpracování půdy může dojít k tomu, že se osivo uloží na slámu zapravenou do hloubky setí. To může vést ke zhoršenému přívodu vody k osivu a ke zhoršení klíčení osiva vlivem inhibičních účinků meziproduktů při rozkladu slámy v půdě.
Obecné požadavky na přesné secí stroje:
- Přesné uložení osiva s co nejnižším počtem vynechávek či dvojáků,
- pravidelné ukládání osiva do rýhy bez jeho odvalování po dopadu,
- dodržování hloubky setí pro stejnoměrné zakrytí zeminou,
- správné uložení osiva a utužení půdy po zasetí pro navázaní kapilárního vzlínání půdní vody.
Při přesném setí rozeznáváme u výsevních ústrojí tři pracovní fáze: nabírání, výpad, ukládání a stabilizace semen v půdě. Nabírání semena do nabírací jednotky vychází z požadavku zachytit jen jedno semeno. V tomto případě hovoříme o jednoduchém nabírání, které je právě požadováno. V ostatních případech se jedná o chybnou činnost výsevního mechanismu – vícenásobný náběr (tzv. dvoják, troják), popř. vynechávku. Tato skutečnost by neměla v žádném případě nastat. Tento požadavek je ovlivňován velikostí a vlastnostmi prostoru pro semeno, rozměry použitých semen, rychlostí pohybu nabírací jednotky v nabíracím úseku, polohou nabírací jednotky, hodnotou podtlaku nebo přetlaku vzduchu a činností stíracího zařízení v přímé závislosti na druhu výsevního ústrojí.<0x000A>Při výpadu semena z výsevního ústrojí působí na semeno obvodová rychlost výsevní jednotky a pojezdová rychlost stroje. Směr výpadové rychlosti semena je dán součtem obou rychlostí. Aby nedocházelo k druhotnému pohybu semena při jeho dopadu do vytvořené brázdičky, je bez ohledu na povrch a druh půdy třeba, aby směr výsledné rychlosti semena ve vztahu k půdě byl přibližně svislý. Splnění tohoto požadavku omezuje pracovní rychlost stroje. S výpadem osiva souvisí i fáze ukládání semen do půdy. Za předpokladu, že semeno padá do půdy s nulovou horizontální rychlostí, nedochází k odkulování semen v řádku a rozptyl semen je minimální. Podle technologie zpracování půdy se rozdělují přesné secí stroje do dvou velkých skupin. A sice na stroje určené pro setí v konvenčních technologiích zpracování půdy a pro technologie konzervačního či půdoochranného zpracování půdy – pro setí do mulče. U těchto skupin strojů není rozdíl v konstrukci výsevního mechanismu, ale liší se zavěšení výsevních jednotek k rámu stroje a především je odlišná konstrukce secích botek.
Vzhledem k setí na konečnou vzdálenost je nutné dodržet požadovanou hloubku setí, vzdálenost osiva v řádcích a zajistit spolehlivé uzavírání rýhy pro osivo při rozdílném odporu povrchové vrstvy půdy a při výskytu rostlinných zbytků na povrchu půdy, případně v povrchové vrstvě půdy. Pro setí cukrové řepy a kukuřice do mulče proto nemůžeme použít přesné secí stroje určené k setí po klasickém zpracování půdy a kvalitní předseťové přípravě půdy. Jedním z technických řešení přesného setí do mulče je použití dvojice talířů před každou secí botkou, které odsunou rostlinné zbytky stranou. Secí botka pak vytváří rýhu pro osivo bez nebezpečí uložení osiva na vrstvu rostlinných zbytků. Nevýhodou tohoto způsobu setí je riziko vodní eroze v řádcích, odkud byly rostlinné zbytky odsunuty. Dalším možným řešením je vybavení secího stroje prořezávacím krojidlovým kotoučem. Tento kotouč prořezavá půdu před secí botkou a usnadňuje tak vytvoření rýhy v půdě pro ukládání osiva. Je možné použít i kotouč se zvlněným okrajem, který prolamuje povrch půdy a vytváří širší rýhu pro secí botku. K vlastnímu ukládání osiva se pak používá dvoukotoučová secí botka nebo radličková secí botka. K zahrnování osiva se používají různě řešené válečky a zahrnovače. Při použití kotoučů, které mají proříznout vrstvu mulče bez odhrnutí stranou, je nutné, aby mulčovací materiál byl v době setí vyschlý (odumřelý mrazem nebo umrtvený herbicidy). Suchý mulč lze snadno proříznout bez rizika zatlačení rostlinných zbytků na dno rýhy pro osivo a ohrožení polní vzcházivosti. Jako vymrzající meziplodina se velmi často používá hořčice, kterou mráz dokonale umrtví a pro jarní setí je mulč dokonale suchý.
Je nutné si uvědomit, že seřízení strojů pro přesný výsev spočívá především v nastavení správné hloubky setí, tomu musí odpovídat dokonale připravený pozemek po předseťové přípravě půdy. Obvykle lze výškově přestavit secí botku vůči výsevní jednotce nebo kopírovací kolo výsevní jednotky. Špatně nastavený stroj se pozná až po vzejítí plodiny, kdy jsou vidět jednotlivé vady setí – vynechávky nebo tzv. dvojáky či trojáky.
Závěr
Způsob založení porostu do značné míry rozhoduje o budoucím výnosu plodiny. Secí stroje by měly zajistit rovnoměrné rozdělení osiva na ploše při dodržování nastavené hloubky setí. Z pěstitelského hlediska je důležité vytvořit dostatečné vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami, čímž dojde k omezí konkurence v oblasti zásobení vodou, světlem, živinami a vzduchem již v období klíčení.
Vlivem rozšíření minimalizačních a půdoochranných technologií dochází k výrazné redukci potřeby času na provedení jednotlivých pracovních operací, což se příznivě odráží v nákladech na zakládání porostů a současně přispívá k naplnění agrotechnických lhůt.
Takto lze zkrátit dobu potřebnou na provedení pracovních operací a založit porost v optimálním termínu. Na druhou stranu lze založit i porosty po předplodinách, po kterých to nebylo v systému konvenčního zpracování půdy z časového hlediska možné.
Pro úspěch technologií bez orby je nutné věnovat velkou pozornost již sklizni předplodiny, aby došlo k rovnoměrnému rozptýlení rostlinných zbytků na povrchu půdy bez jejich shluků, které by pak negativně ovlivňovaly kvalitu založení porostu i jeho růst a vývoj.
