Na postupy zakládání porostů má vliv i výběr technologie zpracování půd – na výběr máme buď konvenční nebo ochranné zpracování půdy.
Konvenční a ochranné zpracování půdy
Postupy zpracování půdy se liší podle jednotlivých skupin plodin, ke kterým se půda zpracovává, podle stavu půdy po předchozí plodině a samozřejmě podle podmínek stanoviště. Volbu soustavy zpracování půdy dále ovlivňují podmínky podnebí a stupeň ohrožení erozí.
Postupy zpracování půdy lze rozdělit do dvou velkých skupina a sice na konvenční zpracování půdy a na ochranné zpracování půdy (někdy též nazývané konzervační). U konvenčního zpracování půdy je hlavním hlavní pracovní operací orba radličným pluhem a tomu potom odpovídají další pracovní operace při předseťové přípravě. Významným znakem tohoto systému je to, že na povrchu půdy nejsou prakticky žádné rostlinné zbytky. Naopak u ochranného zpracování půdy je zanechání rostlinných zbytků na povrchu půdy hlavním rysem a zcela zde odpadá zpracování půdy pomocí pluhu. Díky rostlinným zbytkům na povrchu půdy je nutné volit stroje vhodné do této technologie, tedy takové kterým zvýšený podíl rostlinných zbytků na povrchu nezpůsobuje problémy.
Vzhledem k přítomnosti rostlinných zbytků na povrchu půdy se při předseťové přípravě, která je spojena se současným setím pomocí tzv. secí kombinace, používají stroje s poháněnými pracovními nástroji, které účinně promíchají rostlinné zbytky s vrchní vrstvou ornice a vytvoření optimálního seťového lůžka. Spojení přípravy půdy se setím vyloučí nutnost opakované předseťové přípravy v důsledku srážek, jak se často stává u postupů s oddělenými pracovními operacemi. Je nutné podotknout, že výskyt rostlinných zbytků klade vyšší nároky na ukládání osiva do půdy. Z hlediska uložení osiva do půdy lze použít secí stroje s kotoučovými či talířovými secími botkami nebo secí stroje s plochými šípovými radličkami.
Při ukládání osiva kotoučovými nebo talířovými botkami se používají secí stroje s botkami ve více řadách, u kterých nedochází k technologickým poruchám vlivem ucpávání botek rostlinnými zbytky. Kotoučové secí botky jsou zpravidla vybaveny omezovači hloubky výsevu, které zaručují dodržení zvolené hloubky setí i v kypré půdě.
Problémy však mohou nastat při výskytu většího množství rostlinných zbytků na povrchu půdy, které botky nedokážou proříznout, takže osivo je pak uloženo na vrstvu slámy a výsevní rýha není dostatečně uzavřena. Velice dobrých výsledků je dosahováno při zakládání porostů pomocí strojů, jež kombinují mělké kypření na hloubku setí pomocí plochých odřezávacích radliček, a setí, kdy je osivo pneumatickou cestou dopravováno za každou radličku, kde je pak uloženo na ploché lůžko pod radličkou nadzdviženou zeminou.
Hlavní úkoly zpracování půdy před založením porostu
Hlavním úkolem zpracování půdy před založením porostu je urovnat povrch půdy po základním zpracováním půdy, připravit podmínky pro uložení osiva do požadované hloubky pro jednotlivé plodiny, přispět k odplevelování půdy ničením vzcházejících plevelů, v případě potřeby zapravit do půdy hnojiva či pesticidy. Z hlediska mechanického působení dochází při předseťové přípravě půdy k mělkému kypření, drobení a urovnávání jejího povrchu i přiměřenému utužení, zvláště po předchozí orbě.
Při předseťové přípravě se připravuje tzv. osivové lůžko, které je charakterizováno utuženou vrstvou půdy, na kterou má být uloženo osivo, a kyprou vrstvou půdy, kterou má být osivo zahrnuto. Spodní utužená část má osivu zajistit kontakt s kapilární vodou, kyprá zemina nad uloženém osivu umožňuje přístup vzduchu k osivu a usnadňuje jeho vzcházení. Utužení vrstvy, na kterou se ukládá osivo zabraňuje dodatečnému slehávání půdy po zasetí, kterým by byly poškozeny kořeny mladých rostlin.
Minimalizace počtu přejezdů strojů po půdě a jak jich dosáhnout
Cílem každého farmáře by mělo být minimalizování počtu přejezdů strojů po půdě. Pro tradiční předseťovou přípravu, při použití konvenčního způsobu základního zpracování půdy, byly a někde stále jsou typické oddělené pracovní operace spojené s opakovanými přejezdy po půdě – smykování, vláčení, mělké kypření a válení.
Přejezdy po nakypřené půdě způsobují nepříznivé, nežádoucí zhutnění půdy, proto je snaha zajistit předseťovou přípravu půdy s co nejmenším počtem přejezdů po pozemcích. Nejlépe tak, aby se požadovaná kvalita přípravy půdy zajistila při jednom přejezdu. Je to navíc zdůvodněno úsporou pracovního času i paliva. Výhoda včasného založení porostu spojená se šetřením půdní vláhy je pádným argumentem pro spojování operací předseťové přípravy půdy se setím.
Moderní kombinátory jsou stroje pro předseťovou přípravu půdy s nepoháněnými pracovními nástroji, jež účelně spojují funkci smyků, bran, kypřičů i válců. Přes rozšíření strojů s poháněnými pracovními nástroji neztratily kombinátory na významu, ba naopak v poslední době dochází ke zvýšenému zájmu o tyto stroje, především s ohledem na nižší energetickou náročnost a s tím spojenou nižší spotřebou paliva.
Moderní kombinátory umožňují sestavit sled pracovních nástrojů podle požadavků na intenzitu urovnání a mělkého kypření půdy, drobení hrud a utužování seťového lůžka. Jednotlivé sekce rovnacích smyků, drobicích válců a různých druhů radliček a utužovacích válců jsou uchyceny na společném rámu. Kombinátory jsou nabízeny v záběrech od 2,5 m až do 12 m. Typické pro moderní kombinátory je přesné dodržení hloubky předseťové přípravy půdy. Proto je použití této skupiny strojů vhodné především pro plodiny náročné na kvalitní předseťovou přípravu a tvorbu seťového lůžka.
Kombinátory, též nazývané kompaktory s větším pracovním záběrem jsou zpravidla vybaveny zadním dvoukolovým podvozkem, který se uplatňuje při přepravě. V pracovní poloze tvoří zadní opěrnou část stroje válec, který spolu s předním válcem umožňuje nastavit hloubku kypření půdy kypřícími radličkami.
Ještě před několika lety převládaly při zakládání porostů polních plodin metody vycházející z klasického zpracování půdy s orbou a následnou předseťovou přípravou prováděnou v oddělených pracovních operacích. S rozvojem minimalizačních technologií, které jsou charakteristické především sdružováním několika pracovních operací a postupným přechodem k půdoochranným technologiím, kde je orba nahrazena mělkým kypřením půdy a zanecháním většiny rostlinných zbytků na povrchu půdy či jen mělce zapravených do půdy, došlo samozřejmě ke změně používaných technologií i strojů pro zakládání porostů.
Spojení velkého záběru a vyšší pojezdové rychlosti je hlavní předností kombinátorů nové generace. Vysoká výkonnost ve spojení s výkonnými traktory přináší úsporu pracovního času a umožňuje vykonat předseťovou přípravu půdy v optimálním termínu. Pokud ovšem zhoršená zpracovatelnost půdy a zvýšená tvorba nesnadno rozdrobitelných hrud vyžaduje opakovanou přípravu pomocí kombinátorů, ukazují se výhody použití strojů s poháněnými, rotačními pracovními nástroji, jejichž pohon je odvozen od vývodového hřídele traktoru. Tyto stroje umožňují také velmi dobré přizpůsobení mechanického působení na půdu v závislosti na aktuálních půdních podmínkách. Pracovní nástroje při styku s půdou dosahují rychlosti 4,5 až 7 m/s. To zaručuje velice účinné působení na půdu i v těžkých podmínkách a to především na obtížněji zpracovatelných půdách.
Stroje pro zpracování půdy se využívají v pracovních postupech, které se mohou uplatnit v mnoha variantách a modifikacích. Ovšem pozor, na lehkých půdách za nízké půdní vlhkosti může docházet intenzivním působením pracovních nástrojů na půdu k rozbíjení strukturních agregátů a výraznému poškození půdní struktury.
Výrazná racionalizace práce
Používáním minimalizace a technologií úsporného zpracování půdy nastala výrazná racionalizace práce s příznivým dopadem na hodinovou výkonnost strojů a samozřejmě i na oblast nákladů na jednotlivé pracovní operace.
Racionální zakládání porostů je tedy využití všech předností minimálního a půdoochranného systému zpracování půdy spolu se zásadami precizního zemědělství tak, aby byl založen plně produktivní porost. V podstatě se nejedná o jednotlivé oddělené pracovní operace, ale jde o ucelenou technologii založení porostu, která respektuje tato tři důležitá hlediska:
vytvoření kvalitního seťového lůžka pro osivo, faktor času, tj. dodržení optimálního termínu, a to jak z hlediska plodiny, tak z hlediska půdní zralosti, úspora pohonných hmot, času i přímých nákladů.Racionalizace
Speciálním případem úsporného zpracování půdy je přímé setí do nezpracované půdy, které se využívá především pro obilniny.
Přímé setí je jednou z forem půdoochranného obdělávání půdy. Z hlediska spotřeby nafty a potřeby práce se jedná o velmi příznivou technologii. Při přímém setí hustě vysévaných plodiny zůstává většina povrchu mechanicky nezasažena. Podle použité meziřádkové vzdálenosti a řešení výsevních botek stroje se narušuje pouze 5 až 10 % povrchu půdy. Rostlinné zbytky zůstávají samozřejmě na povrchu půdy. Většina strojů pro přímý výsev je vybavena kotoučovými secími botkami , které se neucpávají rostlinnými zbytky. Vyrábějí se však stroje i z radličkovými secími botkami, které více narušují povrch půdy. Přímý výsev představuje technologii, která zaručuje vysoký stupeň ochrany půdy před erozí. Přímé setí se však pro jařiny v našich podmínkách příliš nepoužívá.
Závěr
Způsob založení porostu do značné míry rozhoduje o budoucím výnosu plodiny. Secí stroje by měly zajistit rovnoměrné rozdělení osiva na ploše při dodržování nastavené hloubky setí. Z pěstitelského hlediska je důležité vytvořit dostatečné vzdálenosti mezi jednotlivými rostlinami, čímž dojde k omezí konkurence v oblasti zásobení vodou, světlem, živinami a vzduchem již v období klíčení.
Správné seťové lůžko pro osivo je tvořeno dvěma půdními vrstvami – spodní ulehlou, na níž má být osivo uloženo, a vrchní kyprou vrstvou, kterou má být osivo zahrnuto. Obecně se říká: „tvrdá postýlka a měkká peřinka.” Nové technologie zakládání porostů zaručují snižování nežádoucího zhutnění půdy, omezení počtu přejezdů po poli především v období, kdy je půda vlivem vyšší vlhkosti, na utužení velmi citlivá.
Vlivem rozšíření minimalizačních a půdoochranných technologií dochází k výrazné redukci potřeby času na provedení jednotlivých pracovních operací, což se příznivě odráží v nákladech na zakládání porostů a současně přispívá k naplnění agrotechnických lhůt.
Takto lze zkrátit dobu potřebnou na provedení pracovních operací a založit porost v optimálním termínu. Na druhou stranu lze založit i porosty po předplodinách, po kterých to nebylo v systému konvenčního zpracování půdy z časového hlediska možné. Pro úspěch technologií bez orby je nutné věnovat velkou pozornost již sklizni předplodiny, aby došlo k rovnoměrnému rozptýlení rostlinných zbytků na povrchu půdy bez jejich shluků, které by pak negativně ovlivňovaly kvalitu založení porostu i jeho růst a vývoj.
