Co je vlastně „zdravé osivo”?
Tento pojem můžeme rozdělit do dvou složek:
- Přítomnost původců chorob (popř. škůdců) v (na) semenu.
- Vlastní onemocnění a poškození semen.
Obvykle větší význam má přenos původců chorob osivem a v tomto smyslu je také zdravotní stav osiv obvykle vnímán. Jako nedílná část se podílí na celkové biologické hodnotě osiva a v některých případech ji může značně zhoršit. Obecně platí, že zdravé osivo je osivo bez přítomnosti škodlivých organismů. Přitom rozumíme „škodlivými organismy jakékoliv druhy, kmeny nebo biotopy rostlin, živočichů nebo původců chorob (například virů, bakterií, hub) škodící rostlinám nebo rostlinným produktům” (Zákon 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů v platném znění). Z této definice je patrné, že např. semena plevelů mohou být přítomna jako příměs, semena (zrna) mohou být poškozena žírem některých škůdců. Přítomnost semen rostlin jiných druhů, semen poškozených škůdci, popř. mechanicky poškozených je zjevná a pravděpodobně by nikdo partii semen s vyšším výskytem takových poškození a příměsí nepoužil jako osivo.
Přítomnost původců chorob rostlin
Problematičtější je otázka přítomnosti původců chorob rostlin. V některých případech je jejich přítomnost také zcela zřejmá – např. přítomnost sklerocií námele. Za připomenutí stojí, že přítomnost sklerocií Claviceps purpurea v osivu jílku již tak nápadná být nemusí vzhledem k jejich velikosti. Pečlivě je pak třeba prohlížet semena brukvovitých rostlin nebo slunečnice, ve kterých mohou být jako příměs sklerocia polyfágní houby Sclerotinia sclerotiorum. Snadno zjistitelná je také přítomnost původců chorob v případě, že na napadeném semenu vyvolávají nápadné příznaky – např. houby rodu Ascochyta − původci antraknózy hrachu. Nápadný je i příznak černání špiček zrn obilnin, v tomto případě ale nemusí být příčinou příznaku nutně patogen.
Přítomnost původců chorob v (na) semenech ale nemusí být pouhým okem vůbec patrná. Tak je tomu u řady fytopatogenních virů, bakterií, ale i některých hub. Známým příkladem je prašná sněť ječná, která přežívá v embryu a mimo laboratoř je její přítomnost v zrnu nezjistitelná. Podobně je pouze mikroskopicky po předchozí přípravě vzorku možné zjistit přítomnost spór mazlavé a zakrslé sněti pšeničné na zrnech, pokud nejsou mezi zrny přímo hálky snětí, což u certifikovaného osiva nepřichází v úvahu. Patogeny přenosné osivem nemusejí být nutně příčinou zhoršené vzcházivosti – naopak, často se stává, že přítomnost patogenu v (na) osivu zlepšuje jeho klíčivost a někdy dokonce i vzcházivost. Současně ale jsou rostliny vzešlé z infikovaného osiva obvykle oslabené a to je disponuje k napadení příležitostnými patogeny – u obilnin jsou typickým příkladem příležitostných patogenů právě houby rodu Fusarium. Samostatnou část problematiky zdravotního stavu osiva představují vlastní choroby semen, které mají za následek zhoršení nebo úplnou ztrátu klíčivosti. Mezi původce takových chorob patří především tzv. skládkové patogeny, např. zástupci rodů Aspergillus, Penicillium. Semena mohou být samozřejmě poškozena i škůdci, ale z hlediska současné osivářské praxe je prakticky vyloučené, aby se osivo – ať už certifikované (ÚKZÚZ) nebo farmářské − poškozené škůdci dostalo k pěstiteli. Výjimku snad mohou představovat nelegální osiva, která by pěstitel ve vlastním zájmu vůbec neměl použít.
Ochrana osiva
Ochrana osiva před napadením původci chorob začíná už předseťovou přípravou a založením množitelského porostu. Kvalitní zpracování půdy, rovnoměrnost a správná hloubka uložení semen významně ovlivňuje dobu vzcházení porostu. Obecně platí, že čím delší je doba vzcházení, tím vyšší je pravděpodobnost napadení klíčních rostlin patogeny z půdy a tím větší pravděpodobnost, že dojde k „probuzení” patogenů v/na semeni a následnému rozvoji choroby. Samostatnou kapitolu představuje ošetření osiva. V celosvětovém měřítku zatím převažuje chemické ošetření osiva, které – pokud je kvalitně provedené (dávka, rovnoměrnost) – je z dostupných metod zatím nejúčinnější. V našich podmínkách by mělo být fungicidní moření automatickou součástí pěstební technologie u obilnin.
Původci listových skvrnitostí
Mezi patogeny přenosné osivem obilnin schopné vyvolat onemocnění v rozsahu, který už má hospodářský význam, patří několik původců listových skvrnitostí – u pšenice braničnatka plevová (feosferiová skvrnitost pšenice − Phaeospheria nodorum), Pyrenophora tritici-repentis – původce choroby označované jako helmintosporióza pšenice (tzv. DTR, pyrenoforová skvrnitost pšenice), částečně i braničnatka pšeničná (septoriová skvrnitost pšenice − Mycosphaerella graminicola). U ječmene je to především hnědá skvrnitost (síťovaná hnědá skvrnitost − Pyrenophora teres) a pruhovitost (Pyrenophora graminea). Uvedené houby jsou schopné přežívat i na pozemku, k napadení rostlin může tedy dojít i v případě, že osivo bylo v pořádku.
Na rostlinných zbytcích na pozemku mohou přežívat i houby rodu Fusarium, jejich výskyt v osivu je ale závažnější, protože tyto houby produkují látky, které mohou výrazně snížit vzcházivost. Mimo to jsou častou příčinou odumírání odnoží, hnilob pat stébel. Bylo prokázáno, že některé druhy prorůstají do klasů i z napadené mateřské rostliny.
Na odumírání vzcházejících rostlin se podílí – hlavně u ječmene – také další houba přenosná osivem: Cochliobolus sativus. U starších rostlin je příčinou nápadných listových skvrnitostí. Velmi významným patogenem přenosným osivem je původce plísně sněžné (růžovobílá sněžná plísňovitost − Monographella nivalis).
Samostatnou kapitolou jsou sněti, u kterých je osivo hlavním, někdy dokonce jediným zdrojem infekce. Výhradně osivem je přenosná prašná sněť ječná (Ustilago nuda). Prakticky jen osivo je také zdrojem mazlavé sněti pšeničné (Tilletia caries), jejíž spóry jsou schopné přežívat na pozemku jen velmi omezeně a ne déle než jeden, výjimečně dva roky. Největším problémem zůstává zakrslá sněť pšeničná, kde je osivo významným zdrojem infekce, ale stejný význam má i přítomnost spór na pozemku, kde si zachovávají životnost 8–10 let. Uvedené houby, s výjimkou plísně sněžné, která je u jařin zcela výjimečná, napadají jak ozimy, tak jařiny.
Metody ošetření osiv
V posledních cca 25 letech se stále více prosazují i nechemické metody ošetření osiv, biologické a fyzikální. Biologické ošetření znamená aplikaci biopřípravku, tj. přípravku, jehož účinnou složkou je živý organismus. V ČR sice je k dispozici několik takových přípravků, bohužel ale díky systému jejich registrace (finanční náročnost) nespadají do kategorie přípravků na ochranu rostlin (s výjimkou přípravků s obsahem Pythium oligandrum prodávaných pod různými obchodními názvy a registrací mimo vše další i pro ošetření osiv) se všemi důsledky – např. se na ně nevztahuje dotační titul pro podporu biologické ochrany. Problematickou je tak cena, nikoli účinnost přípravku.
Na našem pracovišti jsme měli možnost ověřovat účinnost přípravku Clonoplus (vyvinutý v Agritec Šumperk, výroba fi Fytovita), který obsahuje spóry půdní houby Clonostachys rosea. Mimo jiné jsme přípravek testovali na ozimé pšenici odrůda Potenzial v poloprovozním pokusu. Porovnání konečného výnosu jednotlivých variant (průměr ze dvouletého pokusu) ukazuje graf 1. Je potřeba říci, že v ani v jednom z testovaných let nebyl silný tlak chorob, nicméně je zřejmé, že biologické ošetření osiva mělo pozitivní vliv a nebyl průkazný rozdíl mezi chemickým a biologickým ošetřením osiva. U ječmene (odrůda Malz) – také v pokusech na provozním pozemku, nebyl efekt zkoušeného přípravku tak výrazný, přesto ale došlo ke zlepšení výnosu ve vztahu k neošetřené kontrole (graf 2).
V posledních letech řada pracovišť testuje ošetření osiva fyzikálními metodami. Pro pěstitele je již dostupná německá metoda e-ventus, která spočívá v ostřelování osiva propadajícího speciální komorou proudem elektronů. Výsledkem je likvidace původců chorob na povrchu osiva a nepatrné fyzikální změny v osemení, které vedou k lepšímu příjmu vody semenem a k urychlení vzcházení. V ČR je tato metoda úspěšně používána pro ošetření osiva máku. Bohužel však není formálně uznána jako alternativní metoda ošetření osiva, což dopadá především na pěstitele v ekologickém režimu hospodaření. Obdobný vliv na zlepšení klíčivosti a urychlení vzcházivosti má ošetření semen studenou plazmou – tato metoda je zatím ve fázi výzkumu.
Péče v průběhu vegetace
Založením porostu s použitím kvalitního, ošetřeného osiva ale péče o množitelský porost nemůže končit. Velký význam pro kvalitu sklizených semen má i samotná péče o porost v průběhu vegetace. Jako příklad můžeme uvést několik výsledků z našich pokusů s jarním ječmenem. Použita byla odrůda Malz, jednalo se o pokusy založené na provozním poli, kdy jako kontrola sloužil porost vedený technologií používanou v daném hospodářství (výživa, herbicidy; insekticidy ani fungicidy nebylo ve třech testovaných letech nutné použít).
Ověřovali jsme vliv „nadstavby” na výnos a klíčivost sklizených zrn. Bylo použito osivo neošetřené (kontrola), ošetřené biopřípravkem Clonoplus a ošetřené standarním mořidlem Kinto Duo. V průběhu vegetace byly navíc oproti podnikem používané technologii aplikovány pomocné přípravky Atonik a Lignohumát Max. Výsledky udává tabulka 1.
Je tedy evidentní, že péče o množitelský porost se vyplatí – jak pěstiteli, tak hospodáři, který kvalitní osivo použije.
Fotogalerie
