Přirozená obnova
Nový porost vzniká vlastní reprodukcí mateřského porostu. V přírodním lese probíhá samovolně za součinnosti mnoha autoregulačních pochodů. V lese hospodářském je přirozená obnova velmi žádoucí a je intenzivně podporována lesními hospodáři jak z hlediska přípravy stanoviště, tak z hlediska ochrany semenáčků. Pro přirozenou obnovu má rozhodující význam zejména obnova generativní, to je obnova semenná. Úspěch přirozené generativní obnovy závisí na mnoha faktorech, zejména na semenné úrodě v dostatečném množství a kvalitě. Naprostá většina lesních dřevin neplodí každoročně, například smrk ztepilý (picea abies) plodí v závislosti na stanovištních podmínkách jednou za 4–6 (10) let, borovice lesní (pinus silvestris) zpravidla jednou za 3 roky. Chceme-li podpořit přirozenou obnovu porostu, je vhodné před příchodem semenného roku připravit stanoviště pro co nejvyšší ujímavost semen. Jednou z nejčastěji používaných možností, jak významně podpořit ujímavost semen, je použití půdních fréz nebo zraňovačů (skarifikátorů), viz obr. 1. Účelem této metody přípravy je narušit strukturu půdního povrchu, zejména drnu, se současným promísením humusového horizontu s horizonty minerálními.
Na generativní přirozené obnově je založen podrostní způsob hospodaření (přirozená obnova pod mateřským porostem s horním cloněním), přičemž výsledný porost dosahuje vysoké diverzity z hlediska věkové struktury. Při obnově holosečemi se generativní přirozená obnova vědomě využívá při ponechání výstavků obr. 2. (několika dospělých stromů) na pasekách nebo očekávaným bočním náletem semen z okolostojících porostů.
Přirozenou obnovou je i obnova vegetativní, pařezovou a kořenovou výmladností, při níž se využívá schopnosti některých zejména listnatých dřevin tvořit výhony (výmladky) ze spících pupenů na pařezech případně kořenech. V tomto případě vzniká les výmladkový. Využívání schopnosti výmladnosti se v praxi využívá zejména v hospodaření s topoly (vrbou) jako s energetickou surovinou, v hospodářských lesích se výmladnosti využívá velmi zřídka, a to nejčastěji pro lípu, dub a habr, případně pro osiku, topol, vrbu a olši.
Obnova umělá
Umělá obnova vzniká cílenou činností lesního hospodáře. V praxi se jedná zejména o sadbu sazenic vypěstovaných v lesních školkách, případně semenáčků vyzvednutých z náletů vzniklých přirozenou obnovou. Síje, to znamená výsev semen lesních dřevin přímo do obnovovaného porostu, se používá velmi zřídka, a to zejména z důvodu nízké efektivity, dané mimo jiné malou ujímavostí semen. Výsadba sazenic pocházejících z lesních školek naprosto převládá u holosečného způsobu hospodaření. Vytvoření nového porostu sadbou pod clonou mateřského porostu má své opodstatnění zejména tam, kde je žádoucí podpořit přirozenou obnovu, případně změnit druhové složení dřevin ve prospěch druhů, které by se přirozeně obnovovaly obtížně nebo vůbec. Podsadba se někdy používá i jako kryt pro přirozenou obnovu modřínu, dubu nebo borovice v porostech s nízkým zápojem mateřského porostu.
Volba způsobu přípravy plochy, na které proběhne umělá obnova, musí být pečlivě zvolena s přihlédnutím zejména k půdnímu typu, klimatu a také pokryvu rostlinami (buření). Předsadební příprava má za cíl zlepšení fyzikálního i chemického stavu půdy a odstranění buřeně.
Příprava plochy zpravidla obsahuje i odstranění potěžebních zbytků, například pomocí shrnovače větví (obr. 3), často také vyvážením pomocí forwarderů, vyvážecích souprav či různě modifikovaných traktorových vleků (obr. 4). Předpokladem pro úspěšné nasazení shrnovačů klestu je dostatečná únosnost terénu a také nízké pařezy. Klest se dále může štěpkovat štěpkovači (obr. 5) a následně využít jako energetická surovina, mulč nebo surovina ke kompostování.
Po odstranění klestu následuje mechanická příprava půdy ruční, nebo mechanizovaná. Ruční příprava půdy se zpravidla provádí místně současně s výsadbou sazenic. Dochází při ní jednak k odstranění případné buřeně a také k promísení humusového horizontu s minerálním horizontem. Z hlediska rozsahu a způsobu úpravy půdy můžeme ruční přípravu provádět:
- Miskovou: pro sadbu pod porostem, misky tvaru čtverce o straně 50–100 cm.
- Kopečkovou: pro těžké a zamokřené půdy, plocha 1 m × 1 m, kopeček 0,5 m.
- Záhrobcovou: strhnutí drnu v pruhu 70–140 cm, zemina ze sousedního pruhu navršena na obnažený pruh do výšky 30–60 cm.
- Jamkovou: pro těžké, uléhavé a velmi kyselé půdy.
Pro mechanizovanou přípravu půdy se nejčastěji používají zemědělské nebo speciální lesnické pluhy (Kromberger, Eman, Waldmeister), půdní frézy (obr. 6), diskové brány, jamkovače. Půdu je možné upravit celoplošně, v pásech, brázdách, ploškách, případně v jamkách, přičemž celoplošná úprava se pro svou náročnost a finanční nákladnost používá zřídka.
Samotnou sadbu pak lze provádět jak ručně, tak mechanizovaně. Pro ruční sadbu je možné zvolit například sekeromotyku, lesní motyku nebo sazák, celou řadu ručních vrtáků sázecích holí a motyk.
Pro sadbu mechanizovanou se velmi často používá rýhovacích zalesňovacích strojů různé konstrukce, například RZS 1 od ŠLP Křtiny (obr. 7). Vrcholem mechanizované sadby jsou sázecí adaptéry nesené na jeřábu harvestoru (obr. 8).
Stejně jako u všech pěstebních činností je i v obnově lesa snahou lesních hospodářů zachovat lesní porosty vysoké kvality a hodnoty pro budoucí generace. Efektivními metodami a přístupy dosáhnout ideálu – trvale udržitelného, hodnotného a hospodářsky i esteticky kvalitního lesa.
Zdroje:
[1] Pulkrab, K. a kolektiv: Hodnocení efektivnosti v lesním hospodářství, Lesnická práce, 2008
[2] Dvořák, J. a kolektiv: The Use of Harvester Technology in Production Forests, lesnická práce 2011
[3] Bauer, F. a kolektiv: Traktory, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2006
[4] Šalamon, P.: Práce v lese a na pracovištích obdobného charakteru, ASPI, 2009
