Precizní zemědělství je typicky mezioborovou disciplínou, která v sobě musí efektivně skloubit množství nejmodernějších poznatků z technických, biologických a ekonomických věd.
I z těchto důvodů tato již více jak 20 let stará myšlenka není do praxe zavedena zdaleka tak, jak se na začátku rozvoje precizního zemědělství předpokládalo. Mnohé z problémů ve vztahu mezi technickou a biologickou stránkou precizního zemědělství byly podceněny a ukázaly se během vývoje být daleko hlubšími, než se původně předpokládalo. Proto se v praxi běžně používají pouze některé prvky tohoto původně komplexního systému (např. navigace strojů, výnosové mapy, hnojení podle zásobenosti živin). Celkový potenciál precizního zemědělství je tak využíván pouze částečně.
Vývoj a zavádění technologie precizního zemědělství do praxe v tomto světle dobře odpovídá obecné křivce osvojování si moderních technologií podle firmy Gartner (hype-křivka), viz obr. 1.
Konference Precizní zemědělství
V současnosti technologie precizního zemědělství již prošla stádiem deziluze a začíná o ni být opět velký zájem, a to jak ze strany firem, zabývajících se moderní technikou a technologiemi, které lze v zemědělské praxi využít, tak ze strany samotných zemědělců.
O tom svědčí i nebývalý zájem o jednu z prvních akcí nově vzniklého Centra pro precizní zemědělství při České zemědělské univerzitě v Praze. Tento mezifakultní útvar uspořádal za podpory vedení univerzity dne 7. 3. 2017 konferenci Precizní zemědělství, které se zúčastnilo více jak 300 registrovaných zájemců a 20 firem zabývajících se různými prvky technologie precizního zemědělství. Konference probíhala pod záštitou ministra zemědělství Mariana Jurečky.
Na konferenci vystoupili odborníci orientovaní na různé prvky systému precizního zemědělství, techniku, pěstované plodiny, telematiku, dálkový průzkum Země, informatiku a další. Úvodní přednáška zazněla z úst prof. Richarda J. Godwina z Harper Adams University v Anglii. Na této univerzitě mj. sídlí také anglické Národní centrum precizního zemědělství (National Centre for Precision Farming). Kromě jiného byly v této přednášce představeny některé nejmodernější technologie v rostlinné výrobě.
Autonomní traktory
Velkému zájmu ze strany výrobců zemědělské techniky, ale také samotných zemědělců, se těší autonomní traktory, tedy jinak řečeno traktory bez řidiče (obr. 2). Tyto stroje jsou dnes vyvíjeny na základě existujících řad traktorů, které jsou však dovybaveny elektronickými prvky, sloužícími například k automatickému rozpoznání nářadí a jeho šířky záběru. Stroj pak na základě znalosti tvaru a velikosti pozemku dopočítá optimální trasu jeho zpracování a to i v závislosti na terénních nerovnostech. Operátor má pak možnost stroj ovládat z přenosného počítače nebo tabletu.
Autonomní, nebo chcete-li robotický traktor (obr. 3) lze bez větších problémů nasadit v běžném zemědělském podniku jako další z používaných strojů. Tyto traktory pak mohou pracovat na jednom nebo více pozemcích. Výhodou přitom je, že jedna osoba může na dálku ovládat více strojů a není přitom nutné, aby sama byla přítomna na obdělávaném pozemku. Toho lze využít i v případě nedostatku kvalifikovaných traktoristů.
Za pomoci radarů, LiDARů a kamer umístěných na traktoru může stroj rozeznat stacionární nebo i pohyblivé překážky a zastavit se až do té doby, než operátor, který je o problému vyrozuměn, rozhodne o nové trajektorii či dalším postupu.
Stroj se také zastaví okamžitě, jakmile je přerušeno spojení příjmu signálu GPS nebo když je manuálně vypnut. Práce prováděné traktorem mohou být také ovládány pomocí vzdálených nástrojů nebo automaticky reagují na změnu počasí. Všechny tyto možnosti by ve výsledku měly samozřejmě vést k ještě větší efektivitě rostlinné výroby.
Možná vývojově o stupínek níže, avšak o to blíže k zemědělské praxi, je pak podobná technologie založená na manuálně řízeném vedoucím traktoru a autonomním traktoru bez řidiče, který ho následuje (obr. 4). Tímto konceptem se v současnosti zabývají nejenom sami výrobci traktorů, ale také nezávislé výzkumné organizace.
Jak je patrné z obr. 4, výhodnější je v tomto případě uspořádání, kdy následující traktor jede poněkud překvapivě před traktorem, kterým je veden. Logika tohoto řešení je však v tom, že obsluha řízeného traktoru má o následujícím stroji, který jede před ní, velmi dobrý přehled. Představený koncept je možná pro obsluhu náročnější, avšak výhoda je opět zřejmá, jeden pracovník může ovládat dva traktory a za stejnou dobu tak udělat jednou tolik práce.
Automaticky obdělávaný hektar
Koncept Národního centra precizního zemědělství Harper Adams University jde však ještě dále. Jednou z posledních novinek je automaticky obdělávaný hektar. Ideou tohoto konceptu je, aby celý cyklus pěstování zemědělských plodin proběhl úplně bez zásahu lidské ruky. Za tímto účelem byl oplocen pozemek o rozloze 110 × 120 m, uvnitř kterého se nachází již zmíněná rozloha 100 × 100 m produkční plochy, tedy 1 ha. Na dvou protilehlých stranách jsou neobdělávané souvratě o šířce 10 m pro otáčení techniky, na dalších dvou pak je tzv. přístupová souvrať široká 5 m (viz obr. 5).
Koncept počítá s tím, že plochy souvratí by nebyly obdělávané. Celý pozemek je oplocen, především z bezpečnostních důvodů. Je možné použít několik modulů záběru strojů, pro zpracování půdy, její přípravu a setí se počítá s menšími záběry mezi 1 až 2 m, pro další zásahy během vegetace (meziřádková kultivace, ochrana rostlin) pak se záběry 2 až 6 m. Množství přejezdů po pozemku se tak pohybuje mezi 18 až 100.
Jak je z předchozích informací patrné, dříve téměř neuvěřitelné věci se díky technickému pokroku v oblasti senzoriky a automatizace pomalu stávají skutečností. I podle pana prof. Godwina však otázkou zůstává, jak podobné koncepty budou přijaty samotnou zemědělskou veřejností. Doba, kdy bude technicky možné vyrábět potraviny úplně automaticky bez potřeby přímé lidské manuální práce, se přibližuje.
