Jeseteři spadají do rodu chrupavčitých ryb. Vyznačují se protáhlým tělem, které je pokryto velkými kostěnými štítky, ty se nacházejí v pěti podélných řadách – jedna na hřbetě, jedna na každém boku a dvě na břišní straně těla. Ocasní ploutev je velice nesouměrná, horní lalok je výrazně delší než spodní. Rypec je značně protáhlý a je opatřen čtyřmi vousky.
Živí se hlavně měkkýši, korýši, bentosem tzn. veškerou živou potravou dna, některými druhy ryb žijícími ve spodní vrstvě vodního sloupce, larvami vodního hmyzu. Samci v závislosti na druhu pohlavně dospívají ve věku 8–12 let, samice ve věku 13–15 let. Rozmnožují se mezi květnem a červnem.
Vzácně můžete najít jesetera malého ve slovenském úseku Dunaje. Případně velmi vzácně na dolním úseku řeky Moravy.
Jeseter velký
V povodí Labe se vyskytoval jen jeseter velký. Byl to velký druh, o jeho maximálních rozměrech se dá dnes už jen spekulovat, ale odpovídal velikostí zhruba jeseteru bílému známému z mnoha rybářských snímků a videí pořízených na kanadské řece Fraser. Určitě dosahoval délky kolem 350 cm a hmotnosti kolem 300 kg, pravděpodobně se ale vyskytly i větší exempláře. Ještě počátkem 20. století se dvoumetroví jeseteři velcí v malém množství, ale pravidelně, lovili v Labi kolem Děčína, Ústí nad Labem nebo Litoměřic. Poslední pozorování pochází z roku 1933, kdy byl jeseter spatřen pod hrází tehdy dokončovaného Střekovského zdymadla. To už se ale populace tohoto druhu jak v Labi, tak v mnoha dalších evropských řekách, z důvodu nadměrného lovu a rostoucího znečištění v podstatě zhroutila. Dnes jeseter velký víceméně vymírá a stálou populaci má snad jen jedna či dvě řeky ve Francii. Přežití tohoto druhu dnes závisí na úspěchu záchranných programů.
Jeseter malý
Je to druh trvale žijící v řekách, který nepodniká dlouhé migrace, rychleji dospívá a snáze se rozmnožuje. Dodnes se pravidelně vyskytuje ve slovenském úseku Dunaje a odtud v malém počtu vytahuje do dolního toku Moravy a Dyje.
Kriticky ohrožené a téměř vyhynulé druhy jeseterů
Pomocí náhradních rodičů chtějí vědci z Fakulty rybářství a ochrany vod Jihočeské univerzity uměle odchovat kriticky ohrožené a téměř vyhynulé druhy jeseterů. Podařilo se jim izolovat jejich zárodečné kmenové buňky a vyvinout metodu pro transplantaci těchto buněk do těla náhradního rodiče. Za toho vybrali jesetera malého, který je nejmenším a nejrychleji pohlavně dospívajícím jedincem tohoto druhu.
Odchov ohroženého druhu pomocí náhradních rodičů
Na jaře, kdy pro jesetera začíná reprodukční období, se jihočeští vědci poprvé pokusí ohrožené druhy pomocí náhradních rodičů skutečně odchovat.
„Zatím podáváme jeseterovi pomocnou ruku, aby z planety zcela nevymizel,” říká Martin Pšenička, který na Fakultě rybářství a ochrany vod výzkum vede. „Hovořit o návratu těchto ryb do přírody je ale v tuto chvíli mimo naše představy. V prvé řadě se snažíme alespoň o uchování genetických zdrojů,” přiznává. Vědci v současné době umějí zamrazovat pouze spermie ryb, ale ne jikry ani embrya. Do celkové skládačky tedy schází mateřská informace. Právě pomocí izolovaných zárodečných kmenových buněk se jim ale daří obnovit informace obou rodičů.
Červená kniha ohrožených zvířat nyní řadí šestnáct druhů jeseterů do skupiny kriticky ohrožených. Na pokraj vyhynutí je přivedla především honba za kaviárem, tedy jejich jikrami, kvůli kterým jsou tyto ryby stále zabíjeny. Například právě na pracovišti ve Vodňanech přitom před časem také vynalezli metodu, pomocí které umí jikry z jesetera získat, a to opakovaně a bez nutnosti usmrcení.
Jeseter malý je běžnějším druhem jesetera. Může dospívat už ve čtyřech letech, zatímco příbuzný jeseter velký nebo vyza velká až kolem patnácti let. Před transplantací musí být sterilizovaný, aby jeho zárodečné buňky nesoupeřily s buňkami transplantovaného druhu. Vědci proto také museli nejprve vyvinout metodu sterilizace jeseterů pomocí inaktivace genu odpovědného za vývoj jejich zárodečných buněk.
Jeseteři patří k největším, nejcennějším, nejdéle pohlavně dospívajícím a nejstarším rybám světa. Pravděpodobně se vyvinuli před dvěma sty miliony let a žili zde společně s dinosaury. Proto jsou dnes označováni za živoucí fosilie. Jsou nejvíce ohroženou skupinou živočichů na zemi, což je připisováno na vrub především aktivitám člověka, nejvíce ze všeho drancováním pro kaviár, znečištěním vodního prostředí, či stavbou hrází bránících reprodukční migraci.
