Tendence v konstrukci aplikační techniky ukazují cestu jak dosáhnout zmíněné rentability na straně jedné a eliminovat negativní dopady na životní prostředí plynoucí z používání hnojiv na straně druhé.
Kejda – plnohodnotné hnojivo
Pokud se podíváme na aplikaci kapalných statkových hnojiv, tak v úvahu připadají především močůvka a kejda, přičemž množství kejdy v současných chovech hospodářských zvířat jasně převažuje. Kromě již zmíněných lze do této kategorie zařadit i digestát získaný z bioplynové stanice. Obsah živin a kvalita kejdy záleží na tom, od kterých hospodářských zvířat pochází. Zda se jedná o kejdu od prasat, skotu či drůbeže. Kejda obecně je směsí tuhých a kapalných výkalů zvířat, zbytků krmiva a technologické vody. Obsah sušiny kejdy se udává v rozsahu 3 až 18 %. Kvalitní kejda je srovnatelná s ostatními statkovými hnojivy, obohacuje se o organické látky a snadno přijatelné živiny. Její složení závisí na druhu hospodářských zvířat, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a skladování. Nejvíce je však ovlivněno množstvím technologické a jiné vody, jejíž obsah by neměl překročit 20 % vyprodukované neředěné kejdy. Pokud se tedy s kejdou správně zachází, jde o plnohodnotné hnojivo. V případě aplikace při tzv. likvidačních zásazích vnikají problémy ohrožující životní prostředí. Tato likvidační aplikace je však již minulostí, neboť legislativa upravující hnojení dusíkatými hnojivy, především Nitrátová směrnice, omezuje množství možné aplikované dávky N na jednotlivé pozemky. Pro aplikaci se používají většinou traktorové návěsy s objemem nádrže i více jak 24 m3 a záběrem aplikačního rámu až 24 m, popřípadě jako výměnné nástavby samojízdných strojů Terra Gator. Při takto vysokých objemech zásobních nádrží je jasné, že z ohledem na půdní strukturu musí být podvozky těchto strojů vybaveny nízkotlakými, flotačními pneumatikami, které zaručí minimální nežádoucí zhutnění půdy i při vysoké hmotnosti stroje s plným zásobníkem.
Kejdu můžeme na pozemek aplikovat v zásadě několika způsoby
- Prostým rozstřikem po povrchu půdy,
- pomocí hadicového aplikátoru na povrch půdy,
- podpovrchové zapravení kejdy pomocí radličkového kypřiče nebo kotoučového aplikátoru,
- využitím štěrbinového vlečného aplikačního rámu,
- hnojivá kejdová závlaha.
Aplikace rozstřiku kejdy
Prostý rozstřik kejdy na povrch půdy je nejjednodušším řešením, nicméně má nevýhody spočívající v zašpinění vrchních částí rostlin aplikovaným materiálem, takže tento způsob aplikace není příliš vhodný pro hnojení pastvin. Velkou nevýhodou je rovnoměrnost aplikace a především velká ztráta živin díky emisím čpavku, kterými se snižuje výživná hodnota dodaného hnojiva.
Pomocí hadicového aplikátoru...
Mnohem výhodnější je aplikace pomocí hadicového aplikátoru. Kejda je ze zásobníku dopravena čerpadlem do hlavy rozdělovače, kde dochází k rozdělení toku kejdy k jednotlivým hadicím, které přivádějí kejdu na povrch půdy. Rozdělovače, které dávkují rovnoměrně kejdu k jednotlivým hadicím, mohou pracovat na principu odstředivé síly nebo lze použít šnekový rozdělovač. Ke zvýšení tlaku napomáhají rotační lopatky uvnitř rozdělovače ,jejichž konce jsou vybaveny noži, které zabraňují ucpávání otvorů a tím zajišťují průchodnost k hadicím i pro hustou kejdu, ve které se mohou vyskytovat zbytky krmiva. Jednotlivé hadice jsou umístěny na rámu ve vzdálenostech 25 až 30 cm a celkový záběr aplikačního rámu je až 27 m. Tyto aplikátory vynikají vysokou příčnou rovnoměrností ohodnocenou variačním koeficientem do 5 %.
Nejlépe pod povrch
Z hlediska ztrát živin se jeví jako nejvhodnější zapravení kejdy při aplikaci pod povrch půdy. To je umožněno připojením aplikačního rámu s kypřícími radličkami či kotouči k podvozku stroje. Pracovní šířka těchto strojů je 3 až 6 m. Při tomto způsobu je hadice od rozdělovače přivedena za slupici pod kypřicí radličku a kejda je umisťována pod zvednutou skývu půdy. Tím je zajištěna minimální ztráta živin emisemi, které jinak vznikají při aplikaci na povrch půdy. U kotoučového aplikátoru je kotouč postaven v rovině jízdy a pouze půdu nařízne a do vytvořené spáry je ukládána kejda. Šířka záběru u tohoto provedení je 6,5–9 m a potřeba tahové síly je menší než u použití radliček.
Vlečný aplikátor
Posledním používaným řešením je aplikace pomocí štěrbinového vlečného aplikátoru. Kejda je opět přiváděna od rozdělovače jednotlivými hadicemi, jako v předchozích případech, ke speciálním štěrbinovým koncovkám vlečeným po povrchu pozemku. Tyto štěrbinové koncovky umožňují přivést kejdu přímo na povrch půdy mezi rostliny bez znečištění vrchních částí rostlin. Speciálně tvarované aplikační botky rozhrnou porost a aplikují kejdu přímo na povrch půdy. Zároveň vytvářejí i mírnou rýhu, do které je také kejda ukládána. Po aplikaci se rostlinný kryt ihned uzavírá a tím se redukují emise na minimum. Takto lze dosáhnou vyšší kvality zeleného krmení, které se projeví ve zvýšení příjmu při pastvě. Z toho vyplývá, že tento aplikátor je vhodný zejména pro hnojení pastvin, případně tam, kde požadujeme rychlé vsáknutí hnojiva bez zašpinění vrchního rostlinného pokryvu. Pracovní záběr se pohybuje v rozmezí od 5,5 do 14 m a vzdálenost mezi jednotlivými aplikačními botkami je 22 cm.
I při vysokých pracovních záběrech jsou splněny podmínky pro transport po veřejných komunikacích při transportní šířce pod 3 m.
V omezeném rozsahu se používá hnojivá závlaha kejdou, která připadá v úvahu na trvalých travních porostech nebo ve speciálním kejdovém hospodářství. Hnojí se bez separace buď samotnou kejdou, nebo spolu s vodou v závislosti na stavu porostu a termínu hnojení.
K hlavním zásadám efektivního použití kejdy patří (Hlušek, 2004):
- Zajistit dostatečnou výměru orné půdy, luk a pastvin, vhodnou pro aplikaci, svažitost terénu, zrnitostí a chemické složení půdy,
- nepřipustit nadprodukci kejdy vzhledem k výměře půdy vhodné pro kejdování (koncentrace je 1000–1200 DJ na 800 ha při průměrné roční dávce 30 t/ha-1),
- pravidelná kontrola obsahu hl. živin a organické hmoty, zejména při změně krmení,
- zajistit kapacitu jímek na produkci kejdy dle platné právní úpravy,
- kejdu aplikovat pokud možno se zel. hnojením nebo slámou a při aplikaci dodržovat ustanovení Nitrátové směrnice,
- zajištění výkonného zařízení pro homogenizaci, dopravu a aplikaci.
Závěr
Je nutné připomenout to, co bylo zdůrazněno na začátku – kejda je kvalitní, plnohodnotné hnojivo ovšem za předpokladu, že je s ní nakládáno správným způsobem. Pokud dodržíme všechna pravidla pro správné zacházení s kejdou při skladování a aplikaci můžeme počítat s přínosem bez nežádoucích ekologických rizik. Pokud ale dojde k porušení zásad správného zacházení s kejdou, mohou být environmentální rizika značná. Při každé činnosti musíme mít stále na paměti trvale udržitelný rozvoj, který je definován jako „takový hospodářský vývoj, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by zpochybnil schopnost budoucích generací zajistit jejich vlastní potřeby” (Becker, 2003).
Veškeré informace naleznete na stránkách www.czu.cz.
