Černá zvěř na území České republiky je původním druhem, ale její početnost se v průběhu historie značně měnila. Odlov černé zvěře až do konce II. světové války byl pouze sporadický. Od konce II. světové války dochází nejen v České republice, ale i v celé Evropě ke zvyšování nejen stavů, ale i odlovů černé zvěře až do současnosti (např. v r. 2010 byla v ČR překročena hranice odstřelu 140 000 kusů). Příčin, proč je černé zvěře tolik, existuje celá řada. Jedná se např. o vysokou reprodukční schopnost, porušování zásad chovu a lovu černé zvěře (poznatek redakce: pokud se zastřelí nejstarší bachyně, mladí kanci se začnou neřízeně pářit), vysoká přizpůsobivost současné zemědělské krajině (monokultury řepky a kukuřice), skvělá vitalita, aj.
Podle šetření v terénu bylo zjištěno, že vysoké početní stavy černé zvěře způsobují téměř 90 % škod zvěří na zemědělských plodinách. Druhé místo zaujímá ostatní spárkatá zvěř (především zvěř srnčí a dančí) se 7 % a 3 % způsobených škod připadají na zvěř drobnou. Zde se jedná především o ojedinělé škody způsobené na vzcházející slunečnici. Nízké procento škod vzniklých drobnou zvěří je zapříčiněno především mizivými stavy drobné zvěře v krajině a rozptýleností poškozených ploch v polních plodinách.
Při srovnávání polních plodin, které jsou poškozovány černou zvěří, bylo zjištěno, že 66 % škod bylo způsobeno na obilovinách. Z těchto škod připadá 18 % na škody způsobené černou zvěří na ozimých obilovinách v době vegetačního klidu. Druhé místo s 20 % zaujímá kukuřice, třetí místo s 10 % zaujímají trvalé travní porosty, škody na řepce představují 3,9 % a ostatní škody 0,1 % (tyto údaje byly zjištěny na základě dotazníkového šetření u zemědělských subjektů).
Faktory ovlivňující škody působených černou zvěří na plodinách
Vzhledem k největšímu zastoupení obilovin v osevech (především porosty bezosinatých odrůd pšenic) patří tato skupina k nejohroženějším plodinám. I když v porostech kukuřice je procentní poškození nejvyšší, vzhledem k nižší výměře osevů je se zastoupením škod řazena až na druhé místo. S nárůstem ploch kukuřice pěstované pro energetické účely narůstá i procento poškozených porostů. Škody na řepce bývají často podceňovány, jelikož nepropustné porosty neumožňují hlubší kontrolu, která je možná až při desikacích nebo sklizni.
Samotné ozimé obiloviny po vzejití nejsou pro černou zvěř příliš lákavé, ale riziko poškození spočívá právě v nedostatečném zapravení posklizňových zbytků předplodiny, které snadno černá zvěř nachází. Mezi nejrizikovější plodiny z pohledu posklizňových zbytků patří kukuřice na zrno, kukuřice na siláž, řepa cukrová a brambory. Vyrýváním černá zvěř narušuje půdní povrch a tím likviduje porosty ozimých plodin. Některé posklizňové zbytky, jako např. části bulev cukrovky nebo brambory, zůstávají v půdním profilu nepoškozené do jarních měsíců, a tak se stávají rizikem pro výsev např. jarních obilovin, když jsou při předseťové přípravě půdy vyzdviženy na povrch nebo k povrchu půdy.
V České republice patří ozimy mezi nejhojněji pěstované plodiny. Nejčastější ozimou plodinou je ozimá pšenice, která byla v loňském roce vysetá cca na 755 000 ha, další v pořadí je ozimá řepka, vysetá na cca 392 000 ha, ječmen ozimý vysetý na 110 000 ha, triticale vyseté na 41 000 ha a žito ozimé, vyseté na cca 27 000 ha.
Způsoby poškození plodin v době vegetačního klidu
Na plochách ozimých plodin v době vegetačního klidu nachází černá zvěř potravu pouze v podobě posklizňových zbytků předplodiny. Mezi nejrizikovější plodiny z pohledu posklizňových zbytků patří kukuřice na zrno, kukuřice na siláž, řepa cukrová a brambory. Špatné zapravení posklizňových zbytků představuje riziko pro následující pěstované plodiny. Tyto posklizňové zbytky černá zvěř velice ráda vyrývá a tím na pozemcích působí nemalé škody.
Posklizňové zbytky mohou vznikat nejen neefektivní sklizní zastaralou technikou, ale i např. polehnutím porostu v povětrnostně nepříznivém období nebo i poškozováním porostů černou zvěří. Např. kukuřice bývá černou zvěří polámána tak, že při sklizni palice nemohou být zemědělskou technikou sklizeny, a proto bývají zapraveny do ornice při následné orbě. Po zasetí ozimých plodin jsou černou zvěří vyrývány a tím černá zvěř nepřímo poškozuje oseté pozemky ozimými plodinami i v zimním období. Někdy bývá povrch půdy narušen tak, že brání průjezdu zemědělské techniky. Neobvyklé není ani vyhrabávání posklizňových zbytků kukuřice jezevci v prvních jarních měsících nebo při oteplení v zimním období. Tyto škody bývají spíše rozptýlené a v poměru se škodami působenými černou zvěří vzhledem k velikosti a populační hustotě jezevce zanedbatelné.
Vliv kukuřice jako předplodiny na poškození následných plodin
Výsev ozimých plodin po kukuřici na siláž je z pohledu škod černou zvěří méně rizikový, než u kukuřice pěstované na zrno. Při sklizni kukuřice na siláž musí vždy dojít k narušení zrna, jelikož zrno, které nebude narušeno při sklizni, projde skoro beze zbytku trávicím traktem skotu. Posklizňové zbytky z kukuřice na siláž s poškozeným zrnem rychleji v půdním profilu podléhají rozkladu než nenarušená zrna kukuřice na zrno, a proto nejsou tak černou zvěří vyhledávány. V případě zaorávky nepoškozených palic kukuřice na zrno i na siláž je riziko vyhledávání a rozrývání pozemků černou zvěří stejně vysoké. V tomto případě je nebezpečné pěstování odrůd ozimých pšenic, které jsou vysévány ve druhé polovině agrotechnické lhůty a umožňují tak výsev po kukuřici na zrno.
Poškozování porostů ozimé řepky
Významnou pěstovanou plodinou v současnosti je řepka ozimá. Řepka ozimá bývá černou zvěří poškozována především v období vegetace, jelikož černá zvěř tyto plochy vzrostlých plodin využívá jako útočiště, ve kterých nachází bohatou potravní nabídku a klid. Škody na řepce bývají často podceňovány, protože nepropustné porosty neumožňují hlubší kontrolu, která je možná až při desikacích nebo sklizni. Řepka je první plodinou, kterou černá zvěř zjara velice rychle obydluje. Při sklizních řepky se pouze přestěhuje do kukuřic, které v té době tvoří již vzrostlé monokultury.
Vzhledem k časnému výsevu řepky, který by měl být proveden nejdéle v poslední dekádě srpna, patří řepka mezi plodiny, které jsou ve vegetačním klidu méně poškozovány černou zvěří. Z 90 % jsou obvyklou předplodinou řepky obiloviny, hlavně ozimá pšenice a ozimý ječmen, případně ozimé žito či triticale, proto zde nehrozí riziko rozrývání pozemků černou zvěří. Posklizňové zbytky z ozimých obilovin jako předplodin řepky bývají do půdy zapraveny podmítkou ihned po sklizni, poté většinou rychle vzchází spolu s plevely a po vzejití jsou brzy zapraveny do půdy orbou, po které následuje předseťová příprava a výsev řepky.
Riziko pěstování je především tam, kde předplodinou ozimé řepky jsou rané brambory. Rané brambory jsou sice z pohledu pěstování řepky nejvhodnější předplodinou, ale vzhledem k riziku škod černou zvěří nejnáchylnější ke škodám. Vzhledem k nízkým výměrám pěstovaných raných brambor nejsou škody významné.
Obdobně mohou být poškozovány i ostatní pěstované ozimé plodiny jako např. ozimé žito, ozimý ječmen, triticale a i minoritně pěstované ozimé meziplodiny, které bývají vysévány na konci léta a sklizeň je prováděna na jaře následného roku. Jedná se např. o řepici nebo jetel nachový.
Poškozování trvalých travních porostů a ovocných dřevin
V posledních letech působí černá zvěř poměrně velké škody na trvalých travních porostech zejména v blízkosti lesů. Rozsah škod je vysoký a má stále vzestupnou tendenci. Náklady na odstraňování těchto škod jsou poměrně vysoké a preventivní opatření jsou těžko aplikovatelná. Podobná situace je i v ovocných sadech. V sadech dochází též velmi často k okusu stromů, které způsobují zajíci a srnčí zvěř. Prevence spočívá pouze v dokonalém oplocení sadů.
Prevence vzniku škod působených zvěří
Prevence škod zvěří je v České republice ošetřena zákonem o myslivosti 449/2001Sb., § 53 (Opatření k zábraně škod působených zvěří). Tento zákon ukládá vlastníkovi nebo nájemci honebního pozemku činit přiměřená opatření směřující k zabránění škodám zvěří. Stejná opatření může činit i uživatel honitby po souhlasu vlastníka pozemku.
Za přiměřená opatření jsou obecně považována taková opatření, která při splnění účelu budou technicky přiměřená a ekonomicky únosná. Technicky přiměřená ve skutečnosti znamená, že budou snadno proveditelná. Ekonomicky únosná znamená, že vynaložené náklady na jejich provedení nebudou neúnosně zatěžovat toho, kdo je činí a nebudou vyšší než škoda, které mají zabránit. Při provádění přiměřených opatření zákon zakazuje zraňování zvěře.
Vysoké stavy černé zvěře a s nimi spojené škody nejsou problémem pouze nedostatečného odlovu ze strany uživatelů honiteb, ale i problémem zemědělského hospodaření, které je ovlivněno tržní ekonomikou a poptávkou po pěstování lukrativních plodin.
Proto je ze strany zemědělských subjektů žádoucí dodržování zásad správné agronomické praxe, jako je dodržování agrotechnických lhůt (setí, popř. sázení, sklizně aj.). Sklizeň provádět tak, aby posklizňových zbytků bylo co nejméně. Pro zapravení posklizňových zbytků rizikových předplodin je nutné využívat hlubokou orbu, umožnit odlov i v období vegetace (pruhy oseté nízkými plodinami např. jarní ječmeny. Porosty, které poskytují černé zvěři klid, je vhodné rozdělit mezipásy.
Vhodná jsou i krátkodobá opatření jako budování nenáročných oplocenek, instalace zradidel (zvuková, světelná, pachová), repelentní nátěry aj. Vhodná je i úprava stávajících prvků v krajině (péče o remízky, staré úvozové cesty, sečení dosavadních mezí aj.), která by umožnila efektivnější odlov a minimalizaci škod.
Tato práce byla vytvořena za podpory projektu MZe NAZV QJ1530348.
Fotogalerie
